Typy sněhu

ZÁKLADNÍ DRUHY SNĚHU

Nový sníh

je krystalická, pravá forma sněhové vločky s jemnými krystalky, které jsou – v závislosti na teplotě – tvrdší při nízkých teplotách a měkčí při vyšších teplotách. Tyto jemné krystalky se v průběhu skluzu snadno spojují a způsobují efekt tření a přilnavosti. Tomu lze zabránit vhodnou směsí vosků a odpovídající strukturou skluznice.

Jemnozrnný sníh

(starý sníh) již prošel jednou nebo více přeměnamí, jejichž příčinou jsou teplotní změny. Teplotní změny způsobily, že se vnější konečky krystalů rozpustily nebo odpadly a to vedlo k vytvoření struktury zrna. Ve srovnání s novým sněhem není efekt přilnavosti tak výrazný a dochází ke zvýšení třecího efektu. v závislosti na teplotě může být tento sníh vlhký a nasáknutý vodou nebo může být vysušený chladem a větrem.

Hrubozrnný sníh

(starý sníh) již úplně ztratil svůj původní tvar díky opakovanému tání a opětovnému zamrzání a změnil se na sněhová zrna; jinými slovy byl úplně přeměněn. Zde mluvíme o starém nebo hrubozrnném sněhu. v závislosti na velikosti jednotlivých částic rozlišujeme mezi hrubozrnným a jemnozrnným starým sněhem (velikost jednotlivých částic mezi 1 a 3 mm). Nejběžnější formou hrubozrnného sněhu je tzv. firn a sníh se ztvrdlou vrstvou (krustou) na povrchu.

Umělý sníh

nebo „strojový sníh“ představuje pro servismany a lyžaře značné problémy, zejména kvůli své agresivitě Protože je velmi hutný a nemá homogenní tvar, je velmi tupý a od vosku vyžaduje zejména vysokou rezistenci vůči odírání vosku. Po několika přeměnách, kterými sníh projde, se povrch sněhu změní do formy, která je krystaličtější. Dojde ke zlepšení skluzných vlastnosti a opět mohou být použity méně tvrdé vosky. Navzdory jeho nevýhodným vlastnostem je tento typ sněhu tím, se kterým se při závodním lyžování setkáváme nejčastějí.